Pláče vám dítě? Poradíme, jak ho utišit a čeho se vyvarovat

Jak utišit plačící miminko

Pláč je jedním z prvních a nejdůležitějších způsobů, jak Vám dítě dává najevo, že něco potřebuje. Ještě neumí mluvit, neumí přesně ukázat, co se děje, a tak používá to, co má k dispozici. Pro rodiče to může být náročné, zvlášť pokud pláč přichází často, nečekaně nebo trvá déle, než by si přáli. Přesto je dobré vědět, že pláč sám o sobě není nic neobvyklého ani špatného.

Dítě nepláče proto, aby Vás zlobilo, manipulovalo s Vámi nebo Vám něco „dělalo naschvál“. Pláč je přirozená forma komunikace, která říká, že dítě má hlad, je unavené, něco ho bolí, cítí nepohodlí nebo jen potřebuje Vaši blízkost. Zvlášť u novorozenců a kojenců je pláč běžnou součástí každého dne. Časem se naučíte lépe rozpoznávat souvislosti a jemné rozdíly mezi jednotlivými druhy pláče.

Je také důležité říct nahlas jednu věc, kterou mnoho rodičů potřebuje slyšet: když dítě pláče, neznamená to automaticky, že něco děláte špatně. Neznamená to selhání, neschopnost ani to, že nejste dost dobří rodiče. Péče o malé dítě je náročná a pláč k ní patří. Důležité není, aby dítě nikdy neplakalo, ale abyste se snažili vnímat jeho potřeby a reagovali na ně co nejklidněji a nejcitlivěji.

Pláč je nedílnou součástí našich životů. Vyjadřujeme tím nejen smutek, ale i radost. Je to vlastně taková forma komunikace. A toto tvrzení platí dvojnásobně pro miminka. Miminka totiž nedokáží s rodiči komunikovat jinak než přes pláč. Pokud miminko něco trápí, dá to najevo pláčem, neboť to je jediná forma, jak ukázat, že je něco špatně. Může se jednat o promočenou plenu, hlad, nebo bolesti. Pláč ale nemusí nutně znamenat, že je něco špatně. Miminka pláčou i bez zjevného důvodu. Jak miminka utišit, aby neproplakala celý den?

Pláč u miminek

Pláč je pro miminko velice přirozenou věcí, a proto se není nutno bát, pokud vám miminko pláče. Nejen že komunikuje, pokud má hlad či bolístku, ale zároveň tak reaguje i na podněty z okolního světa. Pokud je miminko vysoce citlivé, pravděpodobně bude plakat častěji. Nutně to tedy nemusí znamenat nic špatného a stále to může být v rámci normy. Miminka nejvíce pláčou do 3 měsíců života, kdy ještě zcela nechápou uklidňovací prvky. Po třech měsících by se situace měla již uklidnit a miminka by neměla plakat tolik. Mějte ovšem na paměti, že se u miminek nervová soustava teprve vyvíjí, proto je pláč více než přirozený.

Excesivní pláč

Ačkoli je pláč normální, jen do jisté míry. Pokud miminko pláče hodně, jedná se o excesivní pláč. Jak ale poznat, kolik je hodně? Bohužel, na tom se odborníci zcela neshodnou, nicméně existuje jisté vymezení, které vám může dát jistou představu. To zní, že pokud miminko pláče více než 3 hodiny denně, minimálně 3x za týden, po dobu tří týdnů, jedná se o excesivní pláč. Nutné je brát ale v potaz i to, že se u miminka může objevit kolika.

Odborníci doporučují si dělat poznámky o pláči vašeho miminka. Přesněji si zapisujte údaje o času a co napomohlo miminko uklidnit. S tím pak zajděte k vašemu lékaři, který s vámi situaci projde a pomůže vám najít řešení.

Ovšem, jen pro představu, v populaci je zhruba 20 % maminek, které si myslí, že jejich miminko excesivním pláčem trpí. Ve skutečnosti je to ovšem jen zhruba 1,5 % miminek. Za pláčem může být mnohdy úplně něco jiného, proto hned nepropadejte panice. Snažte se hlavně myslet i na své zdraví, neboť miminko vycítí, pokud s vámi něco je, načež ihned reaguje, například pláčem. V tomto momentě se může jednat o začarovaný kruh, kdy je potřeba pomoci třetí strany. Důležité je tedy zachovat vnitřní klid a být pro miminko stabilní bod, neboť miminku se teprve vše utváří a vyvíjí.

Nejčastější důvody, proč dítě pláče

Jedním z nejběžnějších důvodů pláče je hlad. U malých dětí se potřeba jídla objevuje často a někdy velmi náhle. Dítě může být neklidné, otáčet hlavičku, hledat prs nebo si strkat ruce do pusy ještě dřív, než začne hlasitě plakat. Když se hlad včas neuspokojí, pláč bývá intenzivnější a utišení pak může trvat déle.

Dalším častým důvodem je únava. Přetížené nebo ospalé dítě nemusí usnout samo od sebe, naopak může být čím dál neklidnější, plačtivější a hůře utišitelné. Mnoho rodičů překvapí, že unavené dítě často nepůsobí klidně, ale podrážděně. Když se přehlédnou první známky únavy, jako je zívání, odvracení pohledu nebo mnutí očí, může následovat silný pláč.

Velmi běžné je i nepohodlí. Dítě může plakat kvůli mokré nebo znečištěné pleně, příliš teplému nebo naopak studenému oblečení, škrábajícímu švu, nepohodlné poloze nebo třeba plnému bříšku. Někdy jde o drobnost, kterou dospělý snadno přehlédne, ale pro malé dítě je velmi výrazná. Proto se vyplatí zkontrolovat, zda je dítě v suchu, má pohodlí a nic ho netlačí.

Mnoho dětí pláče také proto, že potřebují blízkost a kontakt. Zejména novorozenci a mladší kojenci se cítí bezpečněji v náručí, při nošení nebo v těsném kontaktu s rodičem. Nejde o rozmazlování, ale o naprosto přirozenou potřebu jistoty. Dítě si blízkostí reguluje napětí, uklidňuje se a získává pocit bezpečí.

Pláč může být samozřejmě i reakcí na bolest nebo zdravotní potíže. Může jít o bolení bříška, růst zoubků, rýmu, teplotu, tlak v ouškách nebo jiné obtíže. V takovém případě bývá pláč jiný než obvykle, někdy ostřejší, naléhavější nebo neutišitelný. Rodiče často intuitivně vycítí, že „tenhle pláč je jiný“, a právě tento pocit je dobré brát vážně.

Další častou příčinou je přestimulování okolím. Příliš mnoho světel, hlasů, pohybů, návštěv nebo změn během dne může dítě zahltit. Malé děti ještě neumějí podněty zpracovat tak jako dospělí, a když je toho na ně moc, reagují neklidem a pláčem. To se často stává například po rušném dni, delší cestě, rodinné oslavě nebo při pobytu v hlučném prostředí.

Někdy ale dítě pláče i z opačného důvodu, tedy z nudy nebo potřeby změny. Starší miminko může být nespokojené, když je dlouho v jedné poloze, nemá dost podnětů nebo chce změnit činnost. Může mu pomoci přesun, jiná místnost, pohled z okna, nová hračka nebo prostě jen Vaše aktivní pozornost. I to je součást dětské komunikace a není důvod to zlehčovat.

(Jak) utišit plačící miminko?

Jistě jste se setkali nebo někde slyšeli pověstnou větu „jen miminko nech vybrečet.“ Ačkoli se může zdát, že miminku nic není a brečí jen tak, nikdy miminko nenechte vyplakat. Díky tomu, že za dítětem přijdete a budete se jej snažit uklidnit, si dítě ve vás vytvoří jistotu a důvěru, že v krizových situacích není samo. Navíc to, co začne miminko vnímat už od narození, si sebou nese celý život.

A věřte, že to, co vnímáte jako banalitu, je pro dítě velice stresující a vaše blízkost dokáže situaci ulehčit. Zároveň, čím dříve začnete miminko konejšit, tím rychleji se miminko uklidní. Po delší době je miminko je již obtížnější uklidnit.

První kroky

V první fázi utěšování je nutné zachovat klid. Běžte k miminku co nejrychleji, aby cítilo vaši přítomnost. Nastat může několik scénářů, přičemž mezi nejčastější patří:

• Hlad
• Mokrá plena
• Zima/teplo
• Bolest

Po vyhodnocení situace se zkuste miminko uklidnit. Pokud se nejedná o hlad, ani o mokro v plenách, zkuste tyto rady:

• Doteky – ač se to může zdát jako neúčinné řešení, miminka kontakt s vaší pokožkou uklidňuje. Během kontaktu miminka s maminkou se totiž vyplavuje hormon zvaný oxytocin, který má zklidňující účinky. Zároveň, pokud si miminko položíte na sebe, miminko ucítí tlukot vašeho srdce a bude cítit váš dech, což může také napomoci.
• Mluvte na miminko – váš hlas miminko dobře zná vnímá ho už v bříšku. Proto se nebojte na miminko mluvit. Můžete mu i zazpívat.
• Pohyby – choďte s miminkem po místnosti a lehce ho pohupujte. Na tyto pohyby je totiž miminko zvyklé také z bříška, proto mohou mít uklidňující účinky. S miminkem rozhodně neházejte a nedělejte trhavé a prudké pohyby.
• Polohy – měňte i polohy miminka, zkuste si ho dát na ruku a položit tak na bříško, pak ho chovejte v náruči.
• Dudlík – zkuste miminku dát něco na cucání, neboť to miminka uklidňuje. Případně ho zkuste zabavit něčím, s čím si může hrát.

Nestřídejte techniky moc rychle. Navíc může i chvíli trvat, než se miminko uklidní, proto se snažte vydržet nějakou dobu. Pokud to nezabere, zkuste jinou techniku. Hlavně neztrácejte chladnou hlavu a na miminko si nevylévejte frustraci, jinak se miminko neuklidní.

Osvědčené způsoby, jak utišit plačící dítě

Neexistuje jediný univerzální postup, který by fungoval u každého dítěte a v každé situaci. Každé dítě je jiné, má jiný temperament, jinou citlivost i jiné potřeby. To, co jedno dítě uklidní během chvíle, může druhému být nepříjemné. Proto je užitečné mít po ruce více možností a postupně poznávat, co právě Vašemu dítěti pomáhá nejvíc.

Při utišování bývá nejúčinnější kombinace jednoduchosti, klidu a citlivé reakce. Dítě obvykle nepotřebuje složitá řešení, ale bezpečí, kontakt a pocit, že je s ním někdo, kdo jeho nepohodu vnímá. Když reagujete předvídatelně a bez zmatku, dítě se snáz zorientuje a postupně se uklidní.

Velkou roli hraje také věk dítěte. Novorozenec potřebuje něco jiného než starší kojenec nebo batole. Zatímco u nejmenších funguje hlavně blízkost, monotónní pohyb a omezení podnětů, starší dítě může potřebovat také vysvětlení, odvedení pozornosti nebo možnost projevit emoce. Níže najdete osvědčené postupy rozdělené podle typu uklidňování.

Fyzický kontakt

Chování v náručí patří mezi nejpřirozenější způsoby, jak dítě utišit. Blízkost rodiče, známá vůně, teplo těla a rytmus dechu dávají dítěti pocit bezpečí. Pro mnoho dětí je právě náruč tím místem, kde se dokážou zklidnit nejrychleji. Nejde o žádný zlozvyk, ale o základní potřebu.

Mazlení a kontakt kůže na kůži mohou být velmi účinné zejména u novorozenců a mladších kojenců. Těsný kontakt pomáhá regulovat napětí, srdeční rytmus i dýchání. Dítě často reaguje na klidný dotek lépe než na příliš mnoho slov. Pokud je to možné, zkuste dítě přiložit na hrudník a chvíli jen tiše být s ním.

Jemné houpání může fyzický kontakt ještě podpořit. Mělo by být plynulé, klidné a bezpečné, nikoli prudké nebo trhavé. Mnoha dětem připomíná pohyb, který znaly z těhotenství, a proto na něj dobře reagují. I tady ale platí, že méně bývá více. Jemný rytmus bývá účinnější než snaha dítě „uhoupat za každou cenu“.

Fyzický kontakt je důležitý také proto, že dítěti pomáhá cítit, že v nepříjemné chvíli není samo. Ne vždy pláč okamžitě zmizí, ale i samotná přítomnost rodiče má velký význam. Dítě se učí, že když je mu těžko, někdo přijde, vezme ho do náruče a pokusí se mu pomoci.

Některé děti si oblíbí konkrétní polohu. Jednomu vyhovuje poloha na rameni, jinému klubíčko v náručí, dalšímu svislé nošení. Vyplatí se zkoušet různé varianty a vnímat, při které se dítě viditelně uvolňuje. Nemusíte mít pocit, že existuje jediný „správný“ způsob držení. Důležité je, aby byl bezpečný a dítěti příjemný.

Pokud je dítě velmi rozrušené, pomáhá zpomalit i Vaše vlastní pohyby. Pomalé zvednutí, klidný dotek a pevné, ale jemné držení může mít větší účinek než uspěchané konejšení. Dítě často potřebuje cítit jistotu ve Vašem těle i rukou. I proto fyzický kontakt zůstává jedním z nejúčinnějších způsobů uklidnění.

Hlas a zvuky

Tichý hlas rodiče bývá pro dítě velmi uklidňující. Už od narození poznává Vaši intonaci, rytmus řeči a způsob, jakým na něj mluvíte. Není důležité, co přesně říkáte, ale jak to říkáte. Klidný, pomalý a měkký hlas může dítěti pomoci zorientovat se a cítit se bezpečněji.

Zpívání ukolébavky funguje u mnoha dětí lépe než mluvení. Jednoduchá opakující se melodie vytváří předvídatelný rytmus, který pomáhá zklidnit nervovou soustavu. Nemusíte zpívat dokonale ani znát mnoho písniček. Dítě nehodnotí výkon, ale vnímá známý hlas a jeho pravidelnost.

U některých dětí dobře zabírá bílý šum nebo jiné monotónní zvuky. Může to být šumící spotřebič, speciální přístroj, aplikace, nebo prostě jen jemné opakované „ššš“. Tyto zvuky mohou připomínat prostředí, které dítě znalo před narozením, a proto na ně reaguje uklidněním. Důležité je zachovat bezpečnou hlasitost a nepouštět zvuk příliš nahlas ani příliš dlouho těsně u dítěte.

Hlas a zvuky jsou užitečné i proto, že mohou pomoci zpomalit tempo celé situace. Když místo nervózního pobíhání začnete mluvit tiše a pravidelně, často se zklidní nejen dítě, ale i Vy. To je cenné zejména ve chvílích, kdy nevíte přesně, proč dítě pláče. Hlas se pak stává mostem mezi Vámi a dítětem.

Některé děti reagují lépe na zpěv, jiné na mluvení a další na ticho s jemným šumem v pozadí. Vyplatí se proto chvíli zkoušet, co konkrétně pomáhá. Někdy funguje stejný zvuk opakovaně, jindy se potřeby mění podle věku nebo situace. Důležité je vnímat reakci dítěte, ne držet se jediné představy.

Pokud je dítě přestimulované, je vhodné zvuky zjednodušit. Místo několika hraček, hudby a mluvení více lidí bývá lepší jeden hlas, tichý tón a klidné prostředí. Příliš mnoho zvuků může dítě ještě více zahltit. Právě jednoduchost bývá často to, co zafunguje nejlépe.

Pohyb

Pohyb je pro mnoho dětí přirozeně uklidňující. Nošení v šátku nebo nosítku spojuje několik důležitých věcí najednou: blízkost, teplo, rytmus chůze i pocit bezpečí. Dítě slyší Váš hlas, cítí Vaše tělo a zároveň se jemně pohupuje. Právě tato kombinace bývá velmi účinná zejména u neklidných kojenců.

Dobře může zabrat i procházka s kočárkem. Pravidelný pohyb venku, změna vzduchu a klidný rytmus jízdy pomáhají mnoha dětem usnout nebo se alespoň ztišit. Zároveň může procházka ulevit i Vám, protože změna prostředí často pomáhá i psychicky. Ne vždy je nutné jít daleko, někdy stačí pár minut kolem domu nebo po zahradě.

Jemné pohupování doma je další jednoduchá možnost. Může jít o pomalou chůzi po místnosti, lehké přenášení váhy nebo klidné kolébání v náručí. Důležité je, aby pohyb nebyl prudký. Dítě by mělo cítit plynulost a jistotu, ne neklid nebo spěch.

Pohyb funguje i proto, že dítěti pomáhá přesměrovat pozornost z nepříjemného pocitu na známý rytmus. U některých dětí je tento efekt velmi výrazný. Často se stává, že ještě před chvílí silně plakaly, ale po několika minutách nošení nebo jízdy v kočárku se jejich tělo uvolní. To však neznamená, že se tím vyřešila příčina. Pohyb je často cesta ke zklidnění, po němž můžete snáz řešit skutečnou potřebu.

Při nošení v šátku nebo nosítku je vždy důležité dbát na správné a bezpečné používání. Dítě musí mít volné dýchací cesty, správnou oporu a vhodnou polohu. Pokud si nejste jistí, je dobré si nechat používání ukázat odborníkem nebo si ověřit doporučené postupy. Bezpečí má vždy přednost před pohodlím.

Některé děti potřebují pohyb téměř každý den jako součást uklidňovací rutiny. Jiné ho vyhledávají jen v obdobích zvýšeného neklidu. Pozorováním rychle zjistíte, zda je Vaše dítě typ, kterému pohyb vyhovuje. Jakmile to odhadnete, může se z této metody stát velmi praktický pomocník v běžném dni.

Změna prostředí

Přechod do klidnější místnosti bývá velmi užitečný ve chvíli, kdy je dítě zahlcené. Hluk, více lidí, televize, ostré světlo nebo chaotické prostředí mohou nepohodu zhoršovat. Když dítě vezmete stranou do tichého a známého prostoru, často se už tím samotným začne uklidňovat. Pro malé dítě je okolí důležitější, než se na první pohled zdá.

Ztlumení světla je dalším jednoduchým krokem, který může mít velký účinek. Silné světlo nebo příliš výrazné vizuální podněty mohou unavené nebo přestimulované dítě ještě více rozrušit. Tlumené světlo naopak podporuje zklidnění a někdy i usínání. Zejména večer pomáhá vytvořit jasný signál, že přichází čas odpočinku.

Omezení hluku a dalších podnětů je důležité hlavně u dětí, které reagují citlivěji na okolí. Nemusíte dítě neustále zabavovat, mluvit na něj nebo mu pouštět hračky se zvuky. Když pláče, často potřebuje pravý opak. Méně hlasů, méně pohybů, méně věcí kolem. Jednodušší prostředí mu může pomoci znovu najít rovnováhu.

Změna prostředí ale nemusí vždy znamenat jen ztišení. Někdy dítě pláče právě proto, že je dlouho na jednom místě a potřebuje změnu. Pomoci může přejít k oknu, vzít dítě na balkon, do jiné místnosti nebo na chvíli ven. Důležité je zkusit odhadnout, zda dítě potřebuje spíš zklidnění, nebo jemné přesměrování pozornosti.

Vyplatí se mít doma jedno nebo dvě místa, kde je méně podnětů a kam s dítětem můžete při pláči pravidelně chodit. Díky opakování si dítě může tento prostor spojit s uklidněním. Může to být ložnice, tichý kout, zatemněný pokoj nebo místo, kde není puštěná televize a není tam velký provoz. Předvídatelnost bývá pro děti velmi uklidňující.

Když měníte prostředí, snažte se neměnit příliš mnoho věcí najednou. Dítěti obvykle pomůže spíš jemný přechod než náhlý přesun do úplně jiné atmosféry. Klidný přesun, tichý hlas a jednoduché podmínky bývají účinnější než hektická snaha rychle najít „něco, co zabere“. I tady platí, že citlivost a jednoduchost mají velkou sílu.

Uspokojení konkrétní potřeby

Nakrmení je často první věc, která dítě skutečně utiší, pokud je za pláčem hlad. Je proto užitečné sledovat nejen samotný pláč, ale i signály, které mu předcházejí. Když dítě nakrmíte včas, může být klidnější a pláč nemusí vůbec propuknout naplno. U některých dětí navíc samotné sání pomáhá i se zklidněním.

Přebalení je další základní krok, který by měl patřit mezi první kontroly. Některé děti mokrou plenku snášejí chvíli bez většího protestu, jiné na ni reagují téměř okamžitě. Pokud se dítě po přebalení viditelně uvolní, je to jasný signál, že šlo o nepohodlí. Při péči o malé dítě právě takové drobnosti často rozhodují o celkové pohodě.

Uložení ke spánku bývá klíčové u dětí, které jsou přetažené a přestimulované. V takové chvíli často nepomáhá další hra, více mluvení ani nové podněty. Potřebují hlavně klid, ztlumit prostředí a dát jim prostor usnout. Někdy dítě usne rychle, jindy je potřeba trpělivě opakovat stejný postup několik dní po sobě, než si na něj zvykne.

Odříhnutí po krmení může být nenápadný, ale velmi důležitý krok. Když dítě po jídle spolkne více vzduchu, může být neklidné, kroutit se, plakat a působit, jako by ho něco tlačilo. V takové chvíli může pomoci změna polohy, přiložení na rameno nebo chvíle trpělivého čekání. Ne každé dítě potřebuje odříhnout stejně, ale stojí za to tuto možnost zvážit.

Někdy je konkrétní potřeba zcela zřejmá, jindy ji musíte chvilku hledat. To je normální. Důležité je nebát se vracet k základům a nevnímat to jako banalitu. Dospělému může připadat mokrá plenka nebo potřeba odříhnutí jako drobnost, ale pro malé dítě je to často zásadní rozdíl mezi pohodou a pláčem.

Jakmile vypozorujete, které potřeby se u Vašeho dítěte opakují nejčastěji, bude pro Vás uklidňování snazší. Ne proto, že by dítě přestalo plakat, ale proto, že se v jeho reakcích budete lépe orientovat. Získáte větší jistotu a dítě bude zároveň cítit, že jeho signálům rozumíte. To samo o sobě posiluje pocit bezpečí.

(Babské) rady pro uklidnění plačícího miminka

Po internetu a od maminek se dozvíte mnoho dalších rad k tomu, jak uklidnit miminko, které pláče. Ne všechny musí na vaše miminko fungovat, každé dítě je totiž jiné. Avšak rozhodně stojí za zkoušku.

• Koupel – můžete zkusit koupel, neboť miminko pak má pocit, že je zpátky v děloze, což je onen uklidňující faktor.
• Tričko – pokud se miminko nechce uklidnit, a vy potřebujete na chvíli nabrat druhý dech, můžete miminku dát do kolébky vaše tričko. Miminko tak ucítí vaši vůni, což ho nakonec může také uklidnit.
• Tatínek – při uklidňování miminek může být velmi nápomocný i tatínek.
• Plácání po plence – některá miminka může uklidnit velmi jemné poplácávání po plence. Vysvětlení je totiž takové, že to může evokovat tlukot srdce, na který je miminko zvyklé z bříška.
• Tření čela – další trik, který nemusí fungovat ale všude, je velmi jemné tření čela, hlavně mezi očima.
• Tma – tmavé prostředí může také pomoci od pláče.
• Masáž – zkuste miminku promasírovat nožičky kruhovými pohyby (proti směru hodinových ručiček). Postupujte od palce k patě.
• Vyjděte ven – někdy postačí i čerstvý vzduch a změna prostředí. 

Vyzkoušení těchto rad je čistě na vás, nicméně nic vás to nebude stát a třeba to na vaše miminko zrovna zabere.

Při uklidňování plačícího miminka zůstaňte především v klidu. Situací jako vy prochází mnoho dalších. Hlavně si nezazlívejte, že děláte pro vaše miminko něco špatně. Pláč je přirozený a doprovází vývoj každého jedince. Miminko nikdy nenechávejte sami, zkuste jej uklidnit a být tam v ten okamžik pro něj. Nevzdávejte se a zkoušejte různé techniky uklidňování.

Zkuste být nad věcí a dbejte na to, aby se i vám dostalo pořádného spánku. Nikdo není dokonalý rodič, ale duševní pohoda vám pomůže zvládat tyto stresové situace lépe.

Pokud si nejste jistí, že je miminko v pořádku, raději navštivte lékaře. Je lepší jít zavčasu a nenechat nic náhodě.

Čemu se při utišování dítěte raději vyhnout

Při utišování dítěte je důležité vyhnout se křiku a podrážděným reakcím. I když jste unavení, bezradní nebo ve stresu, zvýšený hlas obvykle situaci ještě zhorší. Dítě vnímá napětí velmi citlivě a křik pro něj může být dalším zdrojem strachu. Místo zklidnění tak často přijde ještě větší rozrušení.

Zásadně je potřeba vyhnout se příliš silnému třesení nebo nešetrné manipulaci. Když dítě dlouho pláče, může být rodič na hranici sil a impulzivní reakce je pak nebezpečně blízko. Třesení s dítětem je ale velmi rizikové a může mít vážné následky. Pokud cítíte, že už nezvládáte zůstat v klidu, je bezpečnější dítě na chvíli položit na bezpečné místo a odejít se nadechnout do vedlejší místnosti.

Nepomáhá ani přehnané množství podnětů. Někdy mají rodiče tendenci zkoušet všechno najednou: mluvit, zpívat, hýbat hračkou, rozsvítit, pustit hudbu a dítě přenášet z místa na místo. Jenže dítě, které je unavené nebo přestimulované, tím může být ještě víc zahlcené. Při pláči bývá často účinnější zjednodušení než přidávání dalších vjemů.

Není vhodné ani automatické ignorování dlouhodobého nebo neobvyklého pláče. Je pravda, že každé dítě někdy pláče a ne vždy lze reagovat během vteřiny. Pokud je ale pláč dlouhý, opakovaný, výrazně jiný než obvykle nebo se přidávají další potíže, neměl by se přehlížet. Dítě tím může dávat najevo bolest, nemoc nebo jiný problém, který potřebuje řešit.

Vyhnout byste se měli také pocitu, že musíte za každou cenu dítě umlčet co nejrychleji. Cílem není „vypnout pláč“, ale pochopit, co dítě potřebuje, a bezpečně ho provést nepohodou. Někdy pláč ustane rychle, jindy až po delší době. To neznamená, že děláte něco špatně. Tlak na okamžitý výsledek bývá pro rodiče zbytečně vyčerpávající.

Rizikové je i srovnávání s jinými dětmi. Každé dítě má jinou citlivost, temperament i způsob, jak dává najevo nepohodu. To, že dítě známých „téměř nepláče“, neznamená, že s Vaším dítětem nebo s Vámi je něco v nepořádku. Podstatné je vnímat konkrétně své dítě, jeho rytmus a potřeby, ne představy okolí o tom, co je „normální“.

Kdy už pláč může znamenat zdravotní problém

Ve většině případů je pláč běžnou součástí dětského projevu, ale někdy může upozorňovat na zdravotní problém. Zvlášť pokud jde o dlouhotrvající neutišitelný pláč, který se nedaří zmírnit ani po nakrmení, přebalení, odpočinku a zklidnění v náručí. Pokud máte pocit, že pláč je neobvykle intenzivní, naléhavý nebo úplně jiný než běžně, je dobré zbystřit.

Jedním z varovných signálů je horečka. U malých dětí, a zejména u novorozenců, je zvýšená teplota důvodem ke zvýšené opatrnosti. K pláči se může přidat i neklid, malátnost, odmítání pití nebo změna chování. V takovém případě nestačí jen dítě utišovat, ale je potřeba sledovat celkový stav a podle situace vyhledat lékařskou pomoc.

Pozornost si zaslouží i změna dýchání. Pokud dítě dýchá nápadně rychle, namáhavě, sípe, zatahuje mezi žebry nebo má při pláči i mimo něj potíže s dechem, je namístě jednat bez odkladu. Dýchání je jeden z nejdůležitějších ukazatelů toho, zda je dítě v pořádku. Když se k pláči přidá dechová tíseň, nejde o běžný neklid.

Stejně tak je potřeba zbystřit při zvracení, vyrážce, apatii nebo výrazné změně reakce dítěte. Pokud dítě nereaguje jako obvykle, je ochablé, nezajímá se o okolí, nechce pít nebo naopak působí mimořádně bolestivě, nejde o situaci, kterou by bylo vhodné dlouho jen sledovat doma. Kombinace těchto příznaků s pláčem může ukazovat na onemocnění, které vyžaduje vyšetření.

Lékaře je vhodné kontaktovat i tehdy, když si nejste jistí, ale něco Vám nesedí. Rodičovská intuice není bezcenná. Pokud máte opakovaně pocit, že dítě pláče jinak, že se jeho stav mění nebo že nejde o běžný typ nepohody, je lepší se poradit. U malých dětí je opatrnost na místě a konzultace s odborníkem není přehnaná reakce.

Není cílem rodiče strašit, ale dodat jim jistotu, že existují situace, kdy už nestačí jen běžné utišování. Většina pláče skutečně souvisí s běžnými potřebami, ale je důležité umět rozpoznat hranici, kdy je potřeba odborná pomoc. Když si nejste jistí, sledujte celkový stav dítěte, jeho příjem tekutin, reakce, teplotu a dýchání. Právě tyto souvislosti bývají rozhodující.